Začínáme s kontaktními čočkami

VIDEO - nasazení, vyjmutí a dezinfekce kontaktních čoček

Pokud jste se rozhodli začít nosit kontaktní čočky, rozhodně se nepouštějte do výběru sami. Je nutné, aby vhodnou značku na základě vyšetření Vašich očí vybral oční specialista v aplikačním středisku. Není nutné, aby se jednalo o lékaře. Specialista v oblasti kontaktologie disponuje dostatečnými znalostmi na to, aby takové vyšetření provedl a po vyslechnutí Vaši potřeb (sport, zaměstnání apod.) vybral vhodný výrobek. Součástí aplikačního poplatku (400-800 Kč) je i pár kontaktních čoček a zácvik v nasazování, vyjímání a dezinfekci. Rozhodně Vám nedoporučujeme zvolit značku na vlastní pěst. Vystavili byste se tím nejen zdravotním rizikům, ale dost možná i zbytečně vynaložených peněžních prostředků. Čočky by Vás mohly dráždit, nebo byste přes ně jednoduše viděli špatně, nemluvě o negativních zdravotních dopadech dlouhodobého nošení nevhodně zvolené značky a parametrů. Často se setkáváme s dotazy, jaký výrobek je v současné době nejkvalitnější. Pokrok v oblasti vývoje kontaktních čoček jde rychle kupředu. Každý rok přichází výrobci s novými značkami. V současné době považujeme za absolutní špičku produkt společnosti CooperVision Biofinity. Žádné kontaktní čočky samozřejmě nemohou vyhovovat všem nositelům. Vhodnost závisí na řadě faktorů jako například zakřivení oka, typ oční vady, citlivosti očí apod.

"Čočky bych si do oka nikdy nedal!"

Největší obavou lidí z užívání kontaktních čoček je představa, že by si nikdy nemohli sáhnout do oka. Touto obavou trpí kazdý do té doby, než se rozhodne že ji překoná a aplikační středisko navštíví. Realita je taková, že k přímému kontaktu prstů a oka nedochází. Kontaktní čočka se položí na bříško prstu, zkontroluje se její tvar (okraje musí směřovat vzhůru) a zlehka se vloží do oka tak, že nedojde k jejímu přitlačení na povrch, nýbrž se nechá volně přilnout. Pak se oko zavře, a, je-li to zapotřebí, čočka se přes víčko lehce promne, aby se správně usadila. Při vyjímání dochází k většímu kontaktu, opět však nikoli příménu. Prst lehce položíme na čočku v oku (je překvapivé, jak málo je tento kontakt cítit) a posuneme ji dolů ze středu oka, kde má největší přilnavost. Pak ji uchopíme mezi ukazováček a palec a velmi snadno lehkým smáčnutím (ne úplným) vyjmeme z oka. Po několika nasazeních a vyjmutích se čas potřebný k nasazení zkrátí na minutu a vyjmutí na 30 vteřin.

"Čočky jsme zkoušel, nesnesu je"

Občas se setkáváme s názory lidí, kteří nám tvrdí, že kontaktní čočky v očích nesnesou. Dotazy z naší strany téměř vždy komunikaci dovedou ke dvěma přícinám .

1) Chybně provedená aplikace - pokud máte pocit, že Vám čočky nevyhovují (nevidíte kvalitně, čočky Vás dráždí, mlží se Vám), nezdráhejte se do aplikačního střediska vrátit. Zaplacením poplatku proces výběru nekončí. Profesionální aplikátor si Vás vyslechne a pokusí se zjistit příčinu Vašeho dyskomfortu. Pokud příčinu neodhalí a Vás problém nevyřeší, rozhodně se nevzdávejte a neváhejte vyhledat jiné aplikační středisko. Kvalita aplikací (kontaktologů) a jejich provedení se jako ve všech jiných oborech liší jako názory na to, co je vhodné a co nikoli.

2) Syndrom suchého oka - nepříjemné pocity v oku po několika hodinách nasazení nebo nekvalitní vidění mohou být způsobeny nedostatečnou sekrecí slzného filmu nebo jeho složením. Odhaduje se, že se tento problém týká 20-25 % nositelů, bohužel se nedá odstranit. Komfort nošení je však možné výrazně zlepšit uzíváním očních kapek. Používají se dle potřeby, například dokonce i každou hodinu. Obzvláště ři práci u monitru (člověk značně snižuje frekvenci mrkání) nebo v klimatizovaných prostorách dochází k výrazně rychlejšímu vysušovaní. Řada lidí má taktéž problém s vlastním kapáním. Málo se ví, jak jednoduše lze kapky používat. Doporučujeme v mírném záklonu stáhnout spodní víčko a do vytvořeného prostoru mezi okem a okrajem spodního víčka kapku aplikovat. Nedojde tak k nepříjemnému kontaktu kapky přímo s okem a nepříjemnému čekání s roztaženými víčky mezi prsty na to, až kapka dopadne.

3) Bývalý nositel zanevřel na kontakní čočky před mnoha lety - lidé, kteří prodělali ať již z jakéhokoli důvodu špatnou zkušenost s užíváním kontaktních čoček před mnoha lety, často odsoudí čočky natrvalo. Nikdy v minulosti nedošlo k tak významnénu posunu v technologii jako v letech 2005 - 2008, a to nejen v obslasti zlepšení komfortu a kvality vidění, ale také v segmentu roztoků, očních kapek a potravinových dopňků. Nikdy nebylo užívání čoček tak příjemné a jednoduché jako dnes.

Čeho se vyvarovat při manipulaci

Kontaktní čočky se v dnešní době vyrábí z již poměrně pevných materiálů, které není možné správnou manipulací poškodit. Pokud se na čočce objeví v průběhu nošení trhlinky nebo dojde k vyštípnutí okraje, stane se tak v drtivé většině případů neopatrným kontaktem delšího nehtu, nebo při tzv. "vyštípávání" čočky z oka (způsob vyjímání čočky jejím smáčknutím na středu oka, kdy dochází k extrémní zátěži materiálu v místně ohybu čočky) nebo při příliš silové manipulaci s kleštičkami. Vyvarujte se kontaktu kontaktních čoček s ostrými předměty a vyjímejte je z oka tak, že čočku posunete prstem ze středu oka dolů na bělmo, kde je její přilnavost o oku mnohem menší.

Obecně o čočkách

Kontaktní čočky patří spolu s brýlemi ke korekčním pomůckám zlepšujícím vidění lidí postižených optickou refrakční vadou. Jejich největší výhodou je, že jsou položeny přímo na oku, což přináší jejich uživateli plnou šíři zorného pole. Tuto vlastnost oceňují především sportovci a řidiči. Kontaktní čočky můžeme rozdělovat dle nejrůznějších kritérií, jako například doba nošení, perioda výměny, zabarvení, použitý materiál apod. Kontaktní čočky jsou vhodné pro korekci všech očních vad – dalekozrakosti (hypermetropie), krátkozrakosti (myopie), astigmatismu, presbyopie, ale dokonce i keratokonu a keratoglobu.

Historie kontaktních čoček

První návrhy korekce refrakčních vad oka pochází z počátku 16tého století z pera Leonadra da Vinciho. Jeho myšlenky o sto let později dále rozvíjí francouzský filozof a spisovatel René Descartes a koncem 18. stolení Thomas Young. V roce 1887 vyrábí německý sklář F.E. Müller první model kontaktní čočky ze skla. O rok později takřka souběžně zveřejňují zprávu o použití skleněné kontaktní čočky ke korekci zraku švýcarský fyzik Adolf Eugen Fick a pařížský optik Edouard Kalt. V roce 1936 používá newyorský optometrista William Feinbloom jako základní materiál kontaktní čočky plast. Skutečná revoluce ve vývoji kontaktních čoček přichází však až v roce 1953, kdy čeští vědci Otto Wichterle a Jaroslav Lim představují první měkkou hydrofilní kontaktní čočku z materiálu nazvaného HEMA. V roce 1961 v takřka domácích podmínkách vynalézá Otto Wichterle způsob výroby odstředivým odléváním, které významně zjednodušuje produkci kontaktních čoček. Nedocenění významu tohoto objevu vládní garniturou vedlo k brzkému prodeji objevu měkkých hydrofilních kontaktních čoček do zahraničí, kde je v 70. a 80. letech využíván k již masové výrobě. Vedle odstředivého lití je používána také metoda soustružení. Vývoj kontaktních čoček však stále pokračuje kupředu s cílem neustále zlepšovat komfort nošení, manipulaci a šetrnost k oku. Poslední společností nesoucí dnes jit dávný odkaz české vynálezce je klatovská společnost WILENS (Wichtrle-Lens) vyjábějící kontaktní čočky Laguna a D55 .

Oční vady

Krátkozrakost
Pokud bez problému čtete, ale nevidíte do dálky, patrně jste krátkozrací. Krátkozrakost (myopie) způsobuje, že se paprsky světla sbíhají před sítnicí oka, a obraz je proto neostrý. Důvody pro to mohou být dva. Buď je Vaše oko příliš dlouhé, nebo optická mohutnost čočky a rohovky příliš vysoká. Krátkozrakost se koriguje minusovými dioptriemi – tzv. rozptylkami.


Dalekozrakost
Pokud špatně čtete a do dálky vidíte bez větších obtíží, jste patrně dalekozrací. Paprsky se sbíhají až za sítnicí. Ke korekci dalekozrakosti (hypermetropie) se používají plusové dioptrie – tzv. spojky. V mládí je lidské oko schopné měnit zakřivení čočky (akomodovat) a tím zlepšovat ostrost vidění. S přibývajícími léty se však tato schopnost snižuje. Dalekozrakost se v populaci vyskytuje podstatně méně častěji než krátkozrakost. Koriguje se plusovými dioptriemi.




Astigmatismus
Normální tvar rohovky lidského oka připomíná kulatý míč. Rohovka u lidí trpících astigmatismem vypadá spíše jako míč ragbyový. Jde o to, že čočka nebo rohovka je ve svých na sebe kolmých osách různě zakřivena, čímž se mění i lomivost světelných paprsků a dochází k rozostření obrazu. Člověk trpící astigmatismem tedy ostře nevidí ani na blízko ani do dálky. Astigmatismus se dle jeho formy koriguje buď asferickými kontaktními čočkami (pomáhá zpravidla u hodnoty astigmatismu < 1) nebo čočkami torickými (astigmatismus > 1). Torické kontaktní čočky mají kromě běžných parametrů (zakřivení zadní plochy, průměr, dioptrická hodnota) ještě parametr cylindru a osy.




Vetchozrakost neboli presbyopie
S postupujícím věkem se snižuje elasticita čočky v oku. Kolem 40tého roku věku začíná oko ztrácet schopnost zaostřovat na různé vzdálenosti. Je spojeno s tzv. "pocitem dlouhých rukou". Problémem se stává také rychlé střídání pohledu do dálky, na střední vzdálenost a do blízka. Lidé užívající brýle proto užívají dvojich brýlý - do dálky a na blízko. Elegantnějším řešením jsou brýle s multifokálními skly, kde spodní část skel je určená k pohledu na blízko a horní k pohledu do dálky. Presbyopii lze také řešit za pomoci kontakntích čoček. Finální efekt je však zatím v této oblasti korekce nejistý a názory i zkušenosti s ním jsou různé. s

Zakřivení (BC)

Jedná se o zakřivení zadní plochy kontaktní čočky. V poslední době řada firem přechází na výrobu tzv. střední velikosti – odpovídá hodnotě 8.6. Tato hodnota vyhovuje 90 % lidí. Naštěstí se stále najdou na trhu výrobky, které pokrývají zakřivením i zbývajích 10 %.

Průměr (DIA)

Průměr kontaktní čočky je velmi důležitou hodnotou. Obzvláště při přechodu na jinou značku čoček je třeba věnovat průměru velkou pozornost. Pokud budou nové čočky menší, mohly by dráždit na epytelu rohovky, a tím činit nošení nových kontaktních čoček nesnesitelným.

Pohodlí kontaktních čoček je však ovlivněno celou řadou dalších aspektů, které musí posoudit odborník a podle nich zvolit správnou značku.

Hydrogel vs. silikonhydrogel

V poslední době se trend v užívání materiálů ve výrobě kontaktních čoček ubírá především cestou silikonhydrogelů. Silikonhydrogelové materiály mají celou řadu předností, ale často zamlčovanou skutečností je jejich nižší smáčenlivost vodou a tendence k tvorbě usazenin. Nelze tedy obecně tvrdit, že čočky z těchto nejmodernějších materiálů jsou ty nejlepší. Neoddiskutovatelná je podstatně vyšší propustnost pro kyslík. Rohovka je orgán, pro se okysličuje ze vzduchu. Během spánku je přísun kyslíku snížen přibližně o 2/3. Zbývající 1/3 množství kyslíku oproti otevřenému oku je přiváděna cévkami na vnitřní straně víček a musí se přes kontaktní čočky dostat dál o oční bulvě, resp. k rohovce, která není okysličována žilkami, ale přímo ze vzduchu. Některé kontaktní čočky ze silikonhydrogelových materiálů jsou natolik propustné pro kyslík, že s nimi lze i přespávat. Tento způsob nošení se nazývá prodloužený (kontinuální) a musí být jako vhodný schválen kontaktologem. Před příchodem této inovace se kontaktní čočky vyráběly z tzv. hydrogelových materiálů. V zásadě však nelze říci, že se jedná o materiály podřadné nebo dokonce nezdravé. V případě, že nepotřebujeme s kontaktními čočkami přespávat a nevadí nám jejich každodenní vyjímání na noc, mnohdy některé nové čočky silikonhydrogelové převyšují. Vytváření povědomí o absolutním překonání a nutnosti nahrazení těchto materiálů novými je marketingová snaha o převedení klientů na nové, dražší výrobky. Hlavním argumentem této snahy je již zmíněná propustnost pro kyslík. Je však třeba si uvědomit, že je pouze jedním z mnoha atributů, které ovlivňují komfort, zdraví a kvalitu vidění.

Vždy něco za něco