Bulbus oční - oko

Bulbus oční (neboli oční koule) je smyslový orgán lidského těla uložený v lebce, který zajišťuje zrak. Oční koule je mírně asymetrická. Její konstantní tvar je udržován nitroočním tlakem 2kPa, který s věkem mírně stoupá. Bulbus je zasazen do očního důlku, ke kterému je připevněn celkem šesti svaly, které mu umožňují pohyb.

Oční koule sestává z několika dílčích částí, z nichž každá má svou funkci a jejich společné fungování zajišťuje zrakový vjem.
Vnější vrstva bulbu je chráněna tuhou vazivovou hmotou - bělimou. Ta přechází v přední části oka v rohovku - průhlednou lesklou vrstvu umožňující prostup světelných paprsků k čočce. Dalšími částmi jsou duhovka, která obsahuje pigmentové buňky, a zornice, která v důsledku množství dopadajícího světla mění svůj průměr.

Mezi bělimou a vnitřním prostorem bulbu se nachází tenká vazivová vrstva zajišťující okolním tkáním výživu - cévnatka. Vnitřní prostor oční koule je z většiny zaplněn rosolovitou hmotou - sklivcem a nitroočními tekutinami. Je zde také zavěšena čočka, která zajišťuje lámání světelných paprsků, které pak dopadají na zadní část oka - sítnici, kde dochází k vytváření zrakového vjemu. Čočka je upevněna pomocí řasnatého tělíska a závěsného aparátu, jejichž společným působením dochází k akomodaci čočky.

Sítnice obsahuje buňky citlivé na světlo - tyčinky, které umožňují vnímání kontrastů a světelných efektů. Její součástí jsou také buňky umožňující rozlišovat jednotlivé barvy - čípky. Místo, kde je hustota čípků největší nazýváme žlutou skvrnou. Slepá skvrna je pak místo odkud vychází z oční koule zrakový nerv, světelné paprsky dopadající na toto místo náš mozek nevnímá, neboť se na něm nenacházejí žádné světločivné buňky. Mozek je však schopen tuto chybějící část obrazu doplnit. Obě tato místa - žlutá i slepá skvrna jsou rovněž součástí sítnice.

oční koule