Bulbus oční - oko
Bulbus oční (neboli oční koule) je smyslový orgán
lidského těla uložený v lebce, který zajišťuje zrak. Oční koule je
mírně asymetrická. Její konstantní tvar je udržován nitroočním tlakem
2kPa, který s věkem mírně stoupá. Bulbus je zasazen do očního důlku, ke
kterému je připevněn celkem šesti svaly, které mu umožňují pohyb.
Oční koule sestává z několika dílčích částí, z nichž
každá má svou funkci a jejich společné fungování zajišťuje zrakový
vjem.
Vnější vrstva bulbu je chráněna tuhou vazivovou hmotou - bělimou. Ta
přechází v přední části oka v rohovku - průhlednou lesklou vrstvu
umožňující prostup světelných paprsků k čočce. Dalšími částmi jsou
duhovka, která
obsahuje pigmentové buňky, a zornice, která v důsledku množství
dopadajícího světla mění svůj průměr.
Mezi bělimou a
vnitřním prostorem bulbu se nachází tenká vazivová vrstva zajišťující
okolním tkáním výživu - cévnatka. Vnitřní
prostor oční koule je z většiny zaplněn rosolovitou hmotou - sklivcem a
nitroočními tekutinami. Je zde také zavěšena čočka, která zajišťuje
lámání světelných paprsků, které pak dopadají na zadní část oka -
sítnici, kde dochází k vytváření zrakového vjemu. Čočka je upevněna
pomocí řasnatého
tělíska a závěsného aparátu, jejichž společným působením
dochází k akomodaci čočky.
Sítnice obsahuje
buňky citlivé na světlo - tyčinky, které umožňují vnímání kontrastů
a světelných efektů. Její součástí jsou také buňky umožňující
rozlišovat jednotlivé barvy - čípky. Místo, kde je hustota čípků
největší nazýváme žlutou skvrnou.
Slepá skvrna je pak místo odkud vychází z oční koule zrakový nerv,
světelné paprsky dopadající na toto místo náš mozek nevnímá, neboť se
na něm nenacházejí žádné světločivné buňky. Mozek je však schopen
tuto chybějící část obrazu doplnit. Obě tato místa - žlutá i slepá
skvrna jsou rovněž součástí sítnice.