Historie kontaktních čoček

Historie kontaktních čoček

Historie kontaktních čoček je velmi zajímavou epizodou v oblasti vědy, výzkumu a samozřejmě vynálezů. Proto jsme si pro vás připravili stručný chronologický postup vývoje kontaktních čoček, které se staly každodenní záležitostí mnoha z nás.


Ohlédneme-li se do minulosti, možná nikoho nepřekvapí, že první myšlenky o korekci zraku kontaktními čočkami jsou připisované Leonardu da Vinci , a to již v 15. století . Zkoumal korekci zraku pomocí skla a vody. K roku 1508 se datuje vznik Leonardova díla „Kodex oka, Manuál D“, na jehož základech postavili výzkum další vědci.

René Descartes byl francouzský filozof, matematik a fyzik, který navázal na Leonardovi hypotézy. Byl prvním člověkem, který navrhl vytvoření rohovkových čoček.

Thomas Young , britský polyhistor, který se držel Leonardovi hypotézy a vymyslel tak „očnici“ naplněnou tekutinou, jenž k sobě měla připevněný okulár mikroskopu. Oko bylo při experimentu přímo uvnitř tekutiny.
Thomas Young položil základy vědění v oboru fyziologie oka a současně popsal princip akomodace oka pro různé vzdálenosti. V roce 1801 jako první popsal astigmatismus a dále demonstroval svůj slavný experiment se dvěma štěrbinami, ze kterého bylo patrné, že světlo má charakter vlnění.

Za zmínku stojí zajímavá myšlenka Sira Johna Herschela z roku 1827 , ve které popsal řešení korekci zraku kulovitou skleněnou kapslí naplněnou rosolovitě gelovým materiálem. Hypotéza je zaznamenána v Encyklopedii Britanica. Prototyp však nikdy zhotoven nebyl.

Za vynálezce kontaktních čoček je považován oftalmolog Adolf Gaston Eugen Fick , který zároveň poprvé použil termín „kontaktní čočka“. Ten v roce 1888 zkonstruoval prototyp, který je považován za první úspěšný model kontaktní čočky. Šlo o afokální sklerální skořepinu ze skla. K eliminaci podrážení očí aplikoval mezi čočku a rohovku roztok dextrózy. Čočku nejprve zkoušel na králících, poté na sobě, a nakonec i na hrstce dobrovolníků.

Zhruba ve stejném období jako Adolf Gaston Eugen Fick nezávisle na něm inovátor August Muller navrhl kontaktní čočky z foukaného skla. Protože August Muller trpěl těžkou formou myopie (krátkozrakosti), používal čočky k vlastní korekci zraku.

Dalším nezávislým inovátorem byl Eugene Cult , který vyvinul skleněné skořepiny, které sloužili k léčení keratokonu či progresivní malformaci rohovky.

Ve 30. letech 20. století britský oftalmolog maďarského původu Josef Dallos a Istvan Komaromy začali vytvářet skleněné sklerální čočky přizpůsobené konkrétnímu pacientovi. Skleněné čočky však byly stále velmi nekomfortní a nošení bylo již po pár hodinách poměrně bolestivé. Čočka prakticky pokrývala celý povrch oka a bránila toku kyslíku k rohovce.

Zlom přišel s vývojem nového materiálu – polymethylmet­hakrylátu (plexiskla). Americký optometrista William Feinbloom jako první nahradil sklo mnohem lehčím a komfortnějším materiálem. Rehabilitace slabozrakých se tak dostala do nové fáze vývoje.

Ve 40. letech 20. století během laboratorní chyby objevil kalifornský optik Kevin Tuohy průlomový objev. Nedopatřením rozbil sklerální čočku. Jedna z částí ho inspirovala k dalšímu opracování, a tak tak vznikla první čočka, která pokrývala jen část oka – rohovku. Tato čočka seděla na oku mnohem lépe a stala se tak prototypem tvaru čoček, jak je známe dnes.

Zlomovým okamžikem byl rok 1954 . Rok, ve kterém český vědec a vynálezce Otto Wichterle a jeho spolupracovník Drahoslav Lím vynalezli polymer – hydroxyetylme­takrylát (HEMA), jenž se stal základním materiálem pro měkké kontaktní čočky. Představili jej však až v roce 1959 .
Ač byl materiál dobře snášen, okraje čoček byly stále poměrně silné a nekomfortní. Výzkum byl poté pozastaven z důvodu malých výtěžků. Otto Wichterle se však vývoje nevzdal a pokračoval doma, kde, na dnes již legendární aparatuře ze stavebnice Merkur, provedl koncem roku 1961 metodu odstředivého lití, kterou si později nechal patentovat.
Metoda výroby byla kolem roku 1963 prakticky u konce a o 2 roky později byla v Praze podepsána licenční smlouva s Robertem Morrisonem a dalšími. V roce 1966 se sublicenčním partnerem stala firma Bausch & Lomb, která působí na trhu s čočkami i současné době.

V roce 1980 se na trhu objevili první barevné kontaktní čočky. V současné době jsou barevné a crazy čočky samostatnou kapitolou ve vývoji kontaktních čoček. Filmaři a divadelní herci je běžně využívají k dotvoření věrohodných rolí svých hrdinů. Ovšem čočky si našly své příznivce i mezi obyčejnými lidmi. Změna přirozené barvy očí nebo perfektní maškarní kostým jsou naprosto běžnou záležitostí.

Vývoj čoček se zkrátka nezastavil a neustále se posouvá dál. Dnes už jsou běžně dostupné měkké kontaktní čočky pro klasické refrakční vady jako je myopie, hypermetropie, astigmatismus, presbyopie ale i čočky s označením XR, které rozšiřují běžný dioptrický rozsah nebo čočky korigující kombinované oční vady. V dnešní době je korekce zraku kontaktními čočkami dostupná jako nikdy předtím.


Komentáře (2)

Máte nějaké otázky nebo názor?
Anonymous

Narozen v Rakousko a je Čech?

Zákaznický servis - Pavla

Dobrý den, děkujeme Vám za komentář. Bohužel nevíme, kterou osobu máte na mysli, neboť Vámi zmíněné tvrzení v článku nikde nefiguruje. Hezký den.

torquemada

podvodník v teamu prof. wichterleho odcizil podklady a vydával je za svoje... hádejte jak se jmenoval ?? causa je trochu jiná, než ji expost vydává současná "historiografie"

Zákaznický servis - Markéta

Dobrý den, děkujeme za Váš komentář. O těchto skutečnostech se v našem stručném článku nezmiňujeme. Jistě se ale shodneme na tom, že objev profesora Wichterleho byl obrovským průlomem a on sám za něj nebyl dostatečně oceněn. Přejeme hezký den.