Otto Wichterle
Vynálezce měkkých kontaktních čoček
Otto Wichterle, český
chemik,
vynálezce měkkých kontaktních čoček
, zakladatel
Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze a dlouholetý profesor Vysoké
školy
chemickotechnologické, se narodil 27. října 1913 v
Prostějově.
Wichterle
vystudoval prostějovské gymnázium, pak pokračuje ve studiích na chemické
fakultě pražského Českého vysokého učení technického (ČVUT) – zde
pak působí po absolutoriu (doktorát získává v roce 1936) jako odborný
asistent (u profesora Votočka), kde pracoval až do zavření vysokých škol v
roce 1939. Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve
Zlíně, kde vedl pracovní skupinu, zabývající se výzkumem polyamidů.
Vypracoval technologii výroby kaprolaktamu a již v roce 1941 připravoval ve
své laboratoři vlákna polyamidu, která byla možno spřádat. Po řadě
komplikací souvisejících s utajením před německými okupanty a poté s
problémy poválečného průmyslu, byla průmyslová výroba těchto polyamidů
s označením Silon zahájena až za deset let. V roce 1945 se O. Wichterle
vrátil na VŠCHTI, kde dokončil habilitační řízení v oboru organické
chemie, které přerušilo uzavření vysokých škol v roce 1939 a začal
přednášet obecnou a anorganickou chemii. Napsal učebnici anorganické
chemie, která v pojetí předbíhala svou dobu. Dále napsal německou a
českou učebnici organické chemie.
Od roku 1952 se zde začal zabývat syntézou síťovaných
hydrofilních gelu, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál
pro oční implantáty. Podařilo se zde připravit
poly-hydroxyethylmethakrylátový (HEMA) gel, který pohlcoval až 40 procent
vody, měl vhodné mechanické vlastnosti a byl průhledný. Při politické
čistce, kterou provedlo v roce 1958 komunistické vedení VŠCHT, byl profesor
Wichterle, spolu s řadou dalších vynikajících učitelů, ze školy vyhozen.
Výzkum nitroočních čoček na VŠCHT byl zlikvidován.
V roce
1957 proběhlo v Praze mezinárodní sympozium o makromolekulární chemii,
které vedení státu přesvědčilo o potřebě zřízení pracoviště
zaměřeného na výzkum syntetických polymerů. Ředitelem v roce 1958
vzniklého Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd byl
jmenován profesor Wichterle.
Rozhodující pokusy s zpracováním
hydrogelů do vhodného tvaru oční kontaktní čočky proto provedl profesor
Wichterle doma. Na vánoce 1961 si sestavil pomocí dětské kovové stavebnice
Merkur první prototyp odstředivého odlévacího zařízení, které poháněl
dynamem z jízdního kola, zapojeným na zvonkový transformátor. Na něm odlil
první čtyři velmi pravidelné čočky, které nedráždily oko. Za několik
let se sen o nápravě oční vady, který poprvé popsal v roce 1508 Leonardo
da Vinci a který k realizaci dovedl profesor Otto Wichterle, rozšířil do
celého světa. Dnes užívá kontaktní čočky, které lze rychle a jednoduše
aplikovat, asi 100 000 000 obyvatel naší planety.
Wichterle vs. prodej patentu na výrobu měkkých čoček
Konflikty s vládnoucí mocí, kdy režim bez Wichterleho vědomí odprodává patent na výrobu měkkých kontaktních čoček do zahraničí (za zlomek jeho skutečné hodnoty), jeho aktivní občanské postoje v období tzv. pražského jara a brzy po něm (Wichterle přidává svůj podpis pod 2000 slov a při svém vystoupení v parlamentu otevřeně kritizuje postup vládnoucí moci po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968) pak vedou k tomu, že je na počátku husákovské normalizace v roce 1970 zbaven všech svých vedoucích postů. V roce 1990 byl profesor Otto Wichterle, člen mezinárodních společností, držitel řady zahraničních cen a čestný doktor zahraničních univerzit, autor více než dvou set odborných publikací, a přes 150 vynálezů a patentů, zvolen předsedou Československé akademie věd a tuto funkci vykonával až do rozdělení Československa v roce 1993. V roce 1993 byla jedna z planetek naší sluneční soustavy pojmenována Wichterle.
Otto Wichterle, největší osobnost
československé chemie v období po druhé světové válce a vědec, díky
němuž jsou dnes široce dostupné a levné měkké (hydrofilní) kontaktní
čočky, umírá 18. srpna roku 1998.
Komentáře