Kyselina hyaluronová - hyaluronát sodný

Kyselina hyaluronová je látka přirozeně se vyskytující
v tkáních živých organismů. Ve fyziologickém prostředí se však
neobjevuje ve své kyselé formě, nýbrž jako sodná, či draselná sůl
zvaná hyaluronan, nebo hyaluronát.
Představuje tedy látku
lidskému organismu zcela vlastní, tudíž její použití nezpůsobuje
žádné negativní reakce a vedlejší účinky. V lidském těle tvoří
hyaluronát sodný jednu z hlavních složek mezibuněčné hmoty, nalezneme
jej tedy v některých tělních tekutinách, chrupavkách, sklivci, kůži a
pupečníku.
Hyaluronát a jeho vlastnosti
Hyaluronát sodný patří do skupiny polysacharidů a jeho molekuly jsou šroubovitě uspořádány. Má schopnost vytvářet vysoce viskózní roztoky, které představují dokonalé lubrikační činidlo.Jeho koncentrace v synoviální (kloubní) tekutině umožňuje hladké klouzání kloubních hlavic. Zároveň na sebe dokáže vázat velké množství vody (pojme přibližně tisícinásobek objemu!), čímž poskytuje tělním tkáním vlhké prostředí, které je nezbytné k regeneraci buněk. Zajišťuje tedy snadnější a bezjizevnaté hojení poškozených tkání. Má také analgetický účinek.
Historie
Kyselina hyaluronová byla poprvé extrahována z oční čočky hovězího dobytka roku 1934. Její název byl odvozen ze dvou slov značících jednak její původ – hyaloid (z čočky), a také obsah kyseliny uronové – (uronic). Protože se však tato látka, jak již bylo zmíněno, nachází v organismech převážně v solné formě, vžil se pro ni název hyaluronan, či hyaluronát.V 60. letech
20. století byl hyaluronan poprvé vyzkoušen v lékařské praxi k léčbě
popálenin, což odstartovalo jeho následující masové využívání.
V současné době je běžně používán v oční a kloubní chirurgii, jako
složka jedna ze složek řady léčiv, či jako prostředek k léčbě
rakoviny a k hojení nejrůznějších zranění.
Komentáře