Presbyopie
Presbyopie - neboli starším českým názvem
stařecká vetchozrakost - je oční vada, která se objeví u
každého člověka ve vyšším věku jako projev přirozené degenerace
materiálu oční čočky. První příznaky presbyopie se objevují
přibližně kolem 45. roku věku a uvádí se, že kolem 60 let se situace
často stabilizuje a dále se již podstatněji nemění. Není to tedy oční
vada v pravém smyslu slova, ale spíše přirozený důsledek stárnutí
organizmu.
Oko při pohledu na blízko akomoduje, čočka svojí
pružností zvyšuje svoji optickou
mohutnost a umožňuje zaostření na blízko. V průběhu života se ale v
čočce, krom jiných změn, usazují látky bílkovinné povahy, které mají
za následek snížení její pružnosti, a tedy zhoršení schopnosti zaostřit
na blízko. Vzniká stařecká vetchozrakost.
Doba nástupu obtíží
závisí hlavně na tom, v jakém stavu je zrak před nástupem presbyopie.
Při dalekozrakosti (hypermetropie) a
nošení plusových brýlí (spojky) se projevují obtíže jako první a lidé
si nejdříve chodí pro brýle „na čtení“. To jsou opět spojky, ale
silnější než předtím. Často jsou potřeba i brýle „na střední
vzdálenosti“.
Ve vyšším věku potřebují brýle na čtení lidé s
emetropií, tedy s „normálním zrakem“, kteří doposud brýle nenosili.
U krátkozrakých se projevuje vada
nejpozději. Ve stáří se jim zdánlivě zlepší zrak a na blízko si svoje
dosavadní minusové brýle (rozptylky) sundávají. Jako ostatní
ale časem potřebují i oni brýle nejen na dálku, ale i na blízko a často i
na střední vzdálenosti.