Evropská směrnice o prodeji kontaktních čoček
1. V projednávané věci je Soudní dvůr žádán o upřesnění rozsahu
působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne
8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační
společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (dále jen
„směrnice o elektronickém obchodu“)(2), tedy o nové použití své
judikatury Keck a Mithouard(3), které spočívá v tom, že se vyjádří
k otázce, zda je zákaz prodeje kontaktních čoček prostřednictvím
internetu slučitelný s ustanoveními smlouvy o volném pohybu zboží.
II – Právní rámec
A – Primární právo Unie
2.
Článek 28 ES stanoví, že „množstevní omezení dovozu, jakož
i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, jsou mezi členskými státy
zakázána.“ 3. Článek 30 ES stanoví, že „články 28 a 29
nevylučují zákazy nebo omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu odůvodněné
veřejnou mravností, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností, ochranou
zdraví a života lidí a zvířat, ochranou rostlin, ochranou národního
kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou
hodnotu, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. Tyto zákazy
nebo omezení však nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace
nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy“.
B –
Sekundární právo Unie
4. Článek první odst. 2 směrnice
Evropského Parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998(4) o postupu
při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů ve
znění směrnice Parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998(5)
(dále jen „směrnice 98/34“) definuje služby informační společnosti,
jak jim je třeba rozumět ve smyslu uvedené směrnice, následovně:
„,služb[a]‘: jakákoli služba informační společnosti, tj. každá
služba poskytovaná zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na
individuální žádost příjemce služeb. Pro účely této definice se
rozumí: – ,službou poskytovanou na dálku‘: služba poskytovaná bez
současné přítomnosti stran, – ,službou poskytovanou elektronicky‘:
služba odeslaná z výchozího místa a přijatá v místě jejího určení
prostřednictvím elektronického zařízení pro zpracování a uchovávání
dat (včetně digitální komprese) a jako celek odeslaná, přenesená nebo
přijatá drátově, rádiově, opticky nebo jinými elektromagnetickými
prostředky, – ,službou na individuální žádost příjemce služeb‘:
služba poskytovaná přenosem dat na individuální žádost.
Příklady
služeb, které nejsou zahrnuty do této definice, jsou uvedeny v příloze V.
[…]“
5. Osmnáctý bod odůvodnění výše uvedené směrnice
o elektronickém obchodu zejména upřesňuje, že „činnosti, které pro
svou povahu nelze vykonávat na dálku a elektronickou cestou, jako povinná
účetní kontrola společnosti nebo lékařská konzultace vyžadující
fyzické vyšetření pacienta, nejsou službami informační společnosti“.
6. Dvacátý první bod odůvodnění uvádí, že
„koordinovaná oblast zahrnuje pouze požadavky na on-line činnosti, jako
jsou informace on-line, reklama on-line, prodej on-line a uzavírání smluv
on-line, a netýká se právních požadavků členských států na zboží,
jako jsou bezpečnostní normy, povinnosti týkající se označování nebo
odpovědnosti za zboží, ani požadavků členských států na dodávky či
přepravu zboží včetně distribuce léčivých přípravků“.
7. Článek 1 odst. 3 směrnice o elektronickém obchodu stanoví, že „tato
směrnice doplňuje právo Společenství platné pro služby informační
společnosti, aniž je dotčena úroveň ochrany, zejména v oblasti
veřejného zdraví a zájmů spotřebitelů, jak vyplývá z právních
nástrojů Společenství a vnitrostátních právních předpisů, které je
provádějí, nebude-li tím omezen volný pohyb služeb informační
společnosti“.
8. Článek 2 písm. a) směrnice
o elektronickém obchodu definuje služby informační společnosti jako
„služby ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34/ES ve znění směrnice
98/48/ES“.
9. Článek 2 písm. h) směrnice o elektronickém
obchodu definuje koordinovanou oblast jako „požadavky stanovené právními
řády členských států pro poskytovatele služeb informační společnosti
nebo pro služby informační společnosti, bez ohledu na to, zda mají obecnou
povahu či zda byly pro ně zvláště určené“.
10. Článek 2
písm. h) bod i) uvedené směrnice stanoví, že:
„Koordinovaná
oblast souvisí s požadavky, které má poskytovatel služeb plnit a které
se týkají:
- přístupu k činnosti služby informační společnosti, např. požadavky na kvalifikaci, povolení nebo
oznámení,
- výkonu činnosti služby informační společnosti, např. požadavky na chování poskytovatele služby,
kvalitu nebo obsah služby včetně požadavků na reklamu a smlouvy nebo
na odpovědnost poskytovatele služby.“
11. Článek 2
písm. h) bod ii) dále stanoví: „Koordinovaná oblast nezahrnuje požadavky
jako: – požadavky na zboží jako takové, – požadavky na doručování
zboží, – požadavky na služby, které nejsou poskytovány elektronickou
cestou.“
12. Článek 4 směrnice o elektronickém obchodu ve
svém odstavci 1 uvádí, že „členské státy dbají, aby přístup
k činnosti poskytovatele služeb informační společnosti a její výkon
nepodléhal povinnosti předchozího povolení ani žádnému jinému požadavku
se stejným účinkem“, načež ve svém odstavci 2 upřesňuje, že
„odstavcem 1 nejsou dotčena povolovací řízení, která se netýkají
zvláště a výhradně služeb informační společnosti“.
C – Maďarské právní předpisy a právní úprava
13.
Článek 1 odst. 3 zákona CVIII. z roku 2001 o službách elektronického
obchodu a o službách spojených s informační společností (Az
elektronikus kereskedelmi szolgáltatások, valamint az információs
társadalommal összefüggő szolgáltatásokról szóló 2001. évi CVIII.
Törvény, dále jen „zákon CVIII. z roku 2001“) stanoví, že „tento
zákon se nevztahuje na služby informační společnosti poskytnuté
a použité v soudních nebo správních řízeních, ani se nedotýká
použití ustanovení v oblasti ochrany osobních údajů“. Odstavec 4 dále
uvádí: „tento zákon se nevztahuje na sdělení uskutečněná
prostřednictvím služeb informační společnosti za účelem odlišným od
výkonu hospodářské nebo profesní činnosti nebo poskytování veřejné
služby ani na smluvní projevy vůle uskutečněné tímto způsobem“.
14. Článek 3 odst. 1 téhož zákona uvádí, že „k zahájení nebo
výkonu činnosti spočívající v poskytování služeb informační
společnosti se nevyžaduje žádné předchozí povolení ani žádné jiné
správní rozhodnutí s obdobnými právními účinky“.
15.
Článek 1 vyhlášky 7/2004 (XI.23.) Ministerstva zdravotnictví
o odbornostních požadavcích pro uvádění na trh, opravy a půjčování
zdravotnických prostředků (A gyógyászati segédeszközök
forgalmazásának, javításának, kölcsönzésének szakmai
követelményeiről szóló 7/2004 (XI. 23.) egészségügyi minisztériumi
rendelet, dále jen „vyhláška 7/2004“) stanoví, že „tato vyhláška se
s výjimkou zdravotnických prostředků vyjmenovaných v její příloze 1
použije na výkon činností spočívající v uvádění na trh, opravách
a půjčování všech zdravotnických prostředků, dodání těchto
prostředků, jakož i na výrobu zdravotnických prostředků
přizpůsobených individuálním potřebám. […] Uvádění na trh, opravy
a půjčování zdravotnických prostředků jsou považovány za zdravotnické
služby“.
16. Článek 2 téže vyhlášky stanoví, že „pro
účely použití této vyhlášky se rozumí: a) zdravotnickým prostředkem,
technický zdravotnický prostředek nebo prostředek péče vlastněný osobou,
která dočasně nebo trvale trpí zhoršením zdravotního stavu, zdravotním
postižením nebo invaliditou,
17. Podle čl. 3 odst. 1
vyhlášky 7/2004 „musí být uvádění na trh, opravy a půjčování
zdravotnických prostředků […] uskutečňovány ve specializovaných
obchodech, které mají obchodní licenci vyžadovanou zvláštním právním
předpisem a splňují podmínky stanovené v bodech I.1 a I.2 přílohy 2
této vyhlášky“.
18. Článek 4 odst. 5 vyhlášky 7/2004
upravuje dodání v místě bydliště následujícím způsobem: „V místě
bydliště je možné dodat:
- sériový a opravený zdravotnický prostředek,
- zdravotnický prostředek používaný ke zkušebním účelům nebo za účelem zvyknutí si na něj, anebo
zhotovený na základě individuálních potřeb
výlučně s cílem umožnit jeho vyzkoušení nebo seznámení se s ním,
a to za účelem konečné spotřeby.“
19. Příloha 1 uvedené
vyhlášky výslovně upřesňuje, že:
„Z působnosti této vyhlášky
jsou vyloučeny následující zdravotnické prostředky:
- sériově vyráběné optické výrobky s výjimkou kontaktních čoček;
20. Mimoto příloha 2 vyhlášky 7/2004
stanoví dvě ze zvláštních podmínek ve smyslu čl. 3 odst. 1 uvedené
vyhlášky. Bod I.1 písm. d) této přílohy stanoví materiální podmínky,
které musí být povinně splněny, mimo jiné to, že „kontaktní čočky
a brýle vyráběné na míru mohou být uváděny na trh pouze
v provozovnách o minimální ploše 18 m 2 nebo v prostorách oddělených
od výrobny“. Její bod I.2 písm. c) uvádí podmínku týkající se
prodávajících, neboť pro prodej kontaktních čoček se od těchto osob
vyžaduje, aby „vykonávaly profesi optometrika nebo očního lékaře
kvalifikovaného v oblasti kontaktních čoček“.
III – Spor
v původním řízení a předběžné otázky
21. Ker-Optika
Bt. (dále jen „Ker Optika“ nebo „žalobkyně v původním řízení“)
je komanditní společností podle maďarského práva, která kromě jiných
činností prodává kontaktní čočky prostřednictvím své internetové
stránky.
22. Dne 29. srpna 2008 byla společnost Ker-Optika
předmětem správního rozhodnutí přijatého ÀNTSZ Pécsi, Sellyei, Siklósi
Kistérségi Intézete, oblastního zastoupení ÀNTSZ, tj. státního orgánu
pro veřejné zdraví a hygienu, který jí zakázal uvádět na trh kontaktní
čočky prostřednictvím internetu.
23. Ker-Optika podala
odvolání k ÀNTSZ Dél dunántúli Regionális Intézete, oblastnímu
ředitelství pro výše uvedené služby, které rozhodnutím ze dne
14. listopadu 2008 odvolání zamítlo a potvrdilo rozhodnutí oblastního
zastoupení, přičemž své rozhodnutí opřelo o ustanovení čl. 3 odst. 1
vyhlášky 7/2004. Vyhláška 7/2004 údajně brání uvádění kontaktních
čoček na trh elektronickou cestou, neboť naopak vyžaduje, aby kontaktní
čočky byly uváděny na trh ve specializované optice, která musí splňovat
jak materiální, tak personální podmínky, na něž odkazuje čl. 3 odst. 1
uvedené vyhlášky.
24. Žalobkyně v původním řízení
s tímto výkladem, který má za následek zakázání části její
činnosti, nesouhlasila a podala žalobu k Baranya Megyei Bíróság (okresní
soud v Baranya) (Maďarsko), s cílem zrušit rozhodnutí, které vydalo
oblastní ředitelství služeb státu pro veřejné zdraví a hygienu.
25. Žalobkyně v původním řízení u předkládajícího soudu
tvrdila, že uvádění kontaktních čoček na trh je službou informační
společnosti a že v tomto ohledu je sporné rozhodnutí podle jejího názoru
v rozporu s čl. 3 odst. 1 zákona CVIII. z roku 2001, podle něhož se
k zahájení nebo výkonu činnosti spočívající v poskytování služeb
informační společnosti nevyžaduje žádné předchozí povolení ani
žádné jiné správní rozhodnutí s obdobnými právními účinky. Dále
tvrdila, že vzhledem k tomu, že vyhláška 7/2004 umožňuje dodání
zdravotnických prostředků v místě bydliště, mělo by být povoleno
i uvádění kontaktních čoček na trh prostřednictvím internetu.
26. Žalovaná v původním řízení se dovolává směrnice
o elektronickém obchodu, zejména jejího osmnáctého bodu odůvodnění.
Podle ní je uvádění kontaktních čoček na trh činností, která nemůže
být prováděna na dálku, neboť ji lze považovat za lékařskou konzultaci
vyžadující fyzické vyšetření pacienta, takže nepatří do působnosti
výše uvedené směrnice. Z toho důvodu podle jejího názoru ustanovení
zákona CVIII. z roku 2001, která provádějí do maďarského práva
směrnici o elektronickém obchodu, nelze na činnost dotčenou v původním
řízení použít.
27. Vzhledem k obtížím s výkladem práva
Unie se Baranya Megyei Bíróság rozhodl přerušit řízení a svým
předkládacím rozhodnutím ze dne 10. února 2009 na základě článku
234 ES předložit Soudnímu dvoru následující tři předběžné otázky:
„1) Je uvádění kontaktních čoček na trh lékařskou
konzultací vyžadující fyzické vyšetření pacienta, takže je vyloučeno
z působnosti směrnice [o elektronickém obchodu]?
- Je třeba v případě, že uvádění kontaktních čoček na trh není lékařskou konzultací vyžadující
fyzické
vyšetření pacienta, vykládat článek 30 ES v tom smyslu, že je s tímto
ustanovením v rozporu právní úprava členského státu, která stanoví,
že kontaktní čočky mohou být uváděny na trh jen v zařízeních
specializovaných na zdravotnické prostředky?
- Je maďarská právní úprava, která umožňuje uvádění kontaktních čoček na trh výlučně v zařízeních
specializovaných na zdravotnické prostředky, v rozporu se zásadou volného
pohybu zboží zakotvenou v článku 28 ES?“
28. Podstatou
otázky předkládajícího soudu je, aby Soudní dvůr posoudil, zda činnost
dotčená v původním řízení spadá pod směrnici o elektronickém
obchodu, a pouze pro případ, že by Soudní dvůr odpověděl záporně, se
dotazuje na výklad primárního práva Unie. Zejména v posledně uvedené
situaci by mohla vyvstat otázka použití výše zmíněné judikatury Keck
a Mithouard.
IV – Řízení před Soudním dvorem
29.
Česká, řecká, španělská, maďarská a nizozemská vláda a Evropská
komise předložily písemná vyjádření.
30. Řecká,
španělská, maďarská a nizozemská vláda, jakož i Evropská komise se
vyjádřily ústně na jednání konaném dne 15. dubna 2010,.
V –
K první předběžné otázce
31. Tím, že se předkládající
soud Soudního dvora táže, zda uvádění kontaktních čoček na trh je
lékařskou konzultací vyžadující fyzickou přítomnost pacienta, si přeje
především zjistit, zda dotčená činnost spadá pod směrnici
o elektronickém obchodu, a zda tedy soulad vyhlášky 7/2004 s právem Unie
musí být posuzován ve světle uvedené směrnice.
32.
Vyhláška 7/2004 dotčená v původním řízení vyhrazuje možnost
uvádění kontaktních čoček na trh – považovaných podle maďarského
práva za zdravotnický prostředek – specializovaným obchodům
o minimální ploše 18 m 2 nebo v prostorách oddělených od výrobny
a osobám, které vykonávají profesi optometrika nebo očního lékaře.
Uvádění tohoto druhu výrobků na trh prostřednictvím internetu je tudíž
zakázáno. Předkládající soud však připomíná, že dodání
zdravotnických prostředků upravených vyhláškou do místa bydliště za
účelem konečné spotřeby je dovoleno za podmínky, že jsou dodrženy
podmínky stanovené touto vyhláškou(6) . 33. Ještě předtím, než bude
níže přikročeno k samotnému posouzení toho, zda lze uvádění
kontaktních čoček na trh považovat za lékařskou konzultaci, která
vyžaduje fyzickou přítomnost pacienta, mám dojem, že cílem první otázky,
kterou je nutno vykládat společně s druhou a třetí otázkou, je určit,
zda slučitelnost vnitrostátní právní úpravy – jejímž následkem je
vyloučení určité kategorie zboží z prodeje prostřednictvím internetu
– s právem Unie musí být posuzována pouze ve světle směrnice
o elektronickém obchodu.
34. Cílem směrnice o elektronickém
obchodu je přispět k dobrému fungování vnitřního trhu tím, že v této
oblasti vytvoří právní rámec, jehož cílem je zajistit volný pohyb
služeb informační společnosti mezi členskými státy. Jak tomu napovídá
její název, směrnice se týká pouze „některých“ právních aspektů
služeb informační společnosti, a jak upřesňuje její čl. 1 odst. 2,
uvedená směrnice se týká pouze „některých vnitrostátních ustanovení
platných pro služby informační společnosti, která se týkají vnitřního
trhu, usazování poskytovatelů služeb, obchodních sdělení, elektronických
smluv, odpovědnosti zprostředkovatelů, kodexů chování, mimosoudního
urovnávání sporů, soudních postupů a spolupráce mezi členskými
státy“.
35. Přestože v kolektivním povědomí je směrnice
o elektronickém obchodu tou, díky níž se mohl intrakomunitární obchod
rozvinout, sama směrnice se spokojuje s úpravou určitých stádií obchodu,
kterými tento obchod prochází, k čemuž těmto stádiím poskytuje právní
rámec, avšak nezohledňuje podmínky týkající se volného pohybu zboží,
k němuž obchod případně vede. V této směrnici je ostatně zdůrazněn
pojem „služby“, a nikoliv „zboží“.
36. Jinak řečeno,
bylo by chybné se domnívat, že cílem směrnice o elektronickém obchodu je
obecně liberalizovat elektronický obchod se zbožím. Z žádného jejího
ustanovení nelze odvodit jakoukoliv povinnost členských států obecně
a systematicky povolit, pro všechny druhy zboží, prodej prostřednictvím
internetu. Můj dojem se mi krom toho zdá být potvrzen analýzou oblasti
koordinované uvedenou směrnicí.
37. Nicméně i kdyby se
Soudní dvůr rozhodl zajít v analýze směrnice o elektronickém obchodu
o něco dále, existují podle mého názoru nejméně dva důvody, které
mohou odůvodnit to, že soulad vyhlášky 7/2004 s právem Unie nemůže být
posouzen ve světle směrnice o elektronickém obchodu. Zaprvé to lze vyvodit
z definice koordinované oblasti, kterou tato směrnice poskytuje. Zadruhé se
mi nezdá možné kvalifikovat uvádění kontaktních čoček na trh ve všech
jeho aspektech jako „službu informační společnosti“ ve smyslu směrnice
o elektronickém obchodu.
38. Zaprvé, pokud jde o koordinovanou
oblast, cíl sledovaný směrnicí, zmíněný v bodě 34 tohoto stanoviska,
neumožňuje tvrdit, že zákaz prodeje prostřednictvím internetu může být
zkoumán ve světle směrnice o elektronickém obchodu.
39. Dále
je třeba uvést, že vyhláška 7/2004 tím, že definuje zejména podmínky,
za jakých se kontaktní čočky mohou uvádět na trh a distribuovat
konečným spotřebitelům, a tím, že v důsledku toho zakazuje jejich
prodej prostřednictvím internetu, a tedy dodání v místě bydliště,
které v zásadě charakterizuje tuto metodu uvádění na trh, neboť
nenastává za podmínek předepsaných vyhláškou 7/2004 (to znamená pouze
pro umožnění vyzkoušení výrobku, zvyknutí si na něj nebo seznámení se
s ním), upravuje právě podmínky jejich dodávání v širokém slova
smyslu. Uvádění kontaktních čoček na trh, jak je upraveno touto
vyhláškou, se mi tedy v žádném případě nezdá být součástí oblasti
koordinované směrnicí o elektronickém obchodu.
40. Přestože
osmnáctý bod odůvodnění na prvním místě stanoví, že „služby
informační společnosti zahrnují širokou škálu hospodářských
činností, které probíhají on-line“, a že „tyto činnosti mohou
spočívat zejména v on-line prodeji zboží“, okamžitě upřesňuje, že
„činnosti, jako je dodávka zboží jako taková nebo poskytování služeb
off-line, zde nejsou zahrnuty“. Dvacátý první bod odůvodnění jasně
stanoví, že „koordinovaná oblast zahrnuje pouze požadavky na on-line
činnosti, jako jsou informace on-line, reklama on-line, prodej on-line
a uzavírání smluv on-line, a netýká se právních požadavků členských
států na zboží, jako jsou bezpečnostní normy, povinnosti týkající se
označování nebo odpovědnosti za zboží, ani požadavků členských států
na dodávky či přepravu zboží včetně distribuce léčivých
přípravků“.
41. Jak upozornily nizozemská a česká vláda
ve svých písemných vyjádřeních, definice koordinované oblasti, uvedená v
čl. 2 písm. h) bodě ii) směrnice o elektronickém obchodu, připomíná
toto principiální vynětí požadavků na zboží jako takové a jeho
dodání z působnosti směrnice. Jeho smyslem je však rovněž připomenout,
že jestliže směrnice „zahrnuje pouze požadavky na on-line činnosti,
prodej on-line, uzavírání smluv on-line“, pak to znamená, že jejím
cílem je upravit určité aspekty obchodu, který se případně odehrává
online, avšak nikoliv vyjádřit se k tomu, zda takový typ činnosti nebo
operace musí být otevřen obchodu prostřednictvím internetu. Směrnice tedy
nestanoví podmínky, za jakých určitá kategorie zboží může být platně
vyloučena z prodeje prostřednictvím internetu.
42. Zadruhé,
kromě analýzy ustanovení o koordinované oblasti, existuje ještě další
skutečnost, která mi umožňuje učinit závěr o irelevantnosti uplatnění
směrnice o elektronickém obchodu na věc v původním řízení, a to
použití pojmu „služba informační společnosti“
43.
Uvedená směrnice se nepoužije na všechny služby, ale pouze na specifickou
kategorii, kterou jsou služby informační společnosti. Podle maďarské
právní úpravy je uvádění kontaktních čoček na trh zdravotní péčí
– což je v každém případě pouze čistě vnitrostátní kvalifikace.
Avšak ani definice služby informační společnosti, kterou poskytuje právní
úprava Unie, se skutečně nezdá být na tuto konkrétní činnost
přenositelná.
44. „Službou informační společnosti“ je
totiž třeba rozumět ve smyslu výše uvedené směrnice 98/34 „jakoukoliv
službu informační společnosti, tj. každou službu poskytovanou zpravidla za
úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce
služeb“(7) . Daná definice dále uvádí, že „službou poskytovanou
elektronicky“ se rozumí: „služba odeslaná z výchozího místa
a přijatá v místě jejího určení prostřednictvím elektronického
zařízení pro zpracování a uchovávání dat (včetně digitální
komprese) a jako celek odeslaná, přenesená nebo přijatá drátově,
rádiově, opticky nebo jinými elektromagnetickými prostředky“.
45. Navzdory tomu, co tvrdí maďarská vláda, se domnívám, že uvádění
kontaktních čoček na trh může být samo o sobě prováděno na dálku nebo
prostřednictvím internetu. Toto tvrzení samozřejmě vyžaduje připustit
oddělení lékařské konzultace, která je případně vyžadována před
doručením kontaktních čoček, od jejich samotného prodeje.
46. Avšak ani při oddělení lékařské konzultace od prodeje kontaktních
čoček, se mi nezdá možné mít za to, že uvádění kontaktních čoček na
trh je samo o sobě a v každé své etapě službou „zcela předanou,
zaslanou a obdrženou“ za podmínek předepsaných směrnicí
o elektronickém obchodu, ačkoli Komise tvrdí opak. Třebaže objednávka
čoček, její přijetí a vznik kupní smlouvy online, která z toho
vyplývá mohou být případně předány elektronicky, je třeba poznamenat,
že zaslání kontaktních čoček konečnému spotřebiteli je operací nikoliv
elektronickou, ale čistě fyzickou. Právě v tomto stádiu úvah začíná
rozlišení, které činí osmnáctým bod odůvodnění uvedené směrnice mezi
službami informační společnosti a činnostmi, které tyto činnosti
organizují, dávat smysl. 47. Konečně bych připomněl, že ve věci,
v níž byl vydán rozsudek Dynamic Medien(8), který se týkal zákazu prodeje
prostřednictvím internetu videozáznamů, které nebyly předmětem, jak to
německá právní úprava vyžadovala, kontroly a klasifikace prováděné
vnitrostátním orgánem příslušným k ochraně mladistvých, v Německu,
jsem odkazoval na ustálenou judikaturu Soudního dvora, podle níž platí, že
pokud jsou vnitrostátní pravidla přijatá v určité oblasti předmětem
vyčerpávající harmonizace na úrovni Evropské unie, musí být posouzeny
s ohledem na tato harmonizační opatření, a nikoliv z hlediska
primárního práva(9) . Z toho jsem vyvodil, že i když připustíme, že
prodej videozáznamů může v určitých aspektech spadat do působnosti
směrnice o elektronickém obchodu, je přesto možné se ptát, která
pravidla obsažená ve směrnici by měla být považována za ta, jimiž byla
provedena úplná harmonizace vnitrostátních ustanovení týkajících se
ochrany mladistvých, jež by umožnila vyloučit ověřování souladu
s příslušnými ustanoveními smlouvy o výše uvedeném zákazu(10) .
Soudní dvůr se k tomuto pojetí ostatně přiklonil(11) .
48.
To mi umožnilo učinit závěr v tom smyslu, že pokud některé aspekty
dotčené činnosti mohly spadat do působnosti směrnice o elektronickém
obchodu, pak tomu bylo proto, že vnitrostátní právní úprava na počátku
připouštěla princip prodeje videozáznamů prostřednictvím internetu.
Situace ve věci, kterou se zabýváme dnes, je velmi odlišná.
49. Abychom mohli připustit, že některé aspekty uvádění kontaktních
čoček na trh jsou pokryty směrnicí o elektronickém obchodu, bylo by
třeba, aby byl prodej kontaktních čoček prostřednictvím internetu předem
dovolen. Jak jsem se však již pokusil dokázat, činí nám potíže rozpoznat
v uvedené směrnice pravidla sbližující vnitrostátní předpisy, která by
nám umožnila, abychom při kontrole souladu dotčené vnitrostátní právní
úpravy, jejímž následkem je zákaz prodeje kontaktních čoček
prostřednictvím internetu, Soudním dvorem s ohledem na právo Unie,
vycházeli pouze z těchto ustanovení.
50. Totéž je třeba
konstatovat pokud jde o směrnici Rady 93/42/EHS ze dne 14. června 1993
o zdravotnických prostředcích(12), mezi něž kontaktní čočky patří,
neboť směrnice nestanoví žádnou podmínku týkající se způsobu jejich
uvedení na trh, prodeje nebo dodání. 51. Soudnímu dvoru proto navrhuji, aby
na první předběžnou otázku předloženou předkládajícím soudem
a přeformulovanou v bodě 33 tohoto stanoviska odpověděl tak, že
z hlediska práva Unie slučitelnost vnitrostátní právní úpravy, která
má za následek zákaz prodeje kontaktních čoček prostřednictvím
internetu, nemůže být posuzována z hlediska ustanovení směrnice
o elektronickém obchodu. Otázka, zda je uvádění kontaktních čoček na
trh lékařskou konzultací, která vyžaduje fyzickou přítomnost pacienta ve
smyslu osmnáctého bodu odůvodnění uvedené směrnice, tedy není
relevantní.
52. Vzhledem k tomu, že pro vyřešení sporu
v původním řízení neexistuje žádné relevantní harmonizační
opatření, je třeba posoudit vyhlášku 7/2004 ve světle primárního práva
Unie(13), což je právě předmětem následujících dvou předběžných
otázek.
VI – K druhé a třetí předběžné otázce
A – Úvodní poznámka
53. Zohledníme-li to, jak na sebe
otázky položené předkládajícím soudem logicky navazují, je třeba
nejprve určit, zda soulad vnitrostátní právní úpravy s právem Unie musí
být posuzován ve světle článku 28 ES, a poté přezkoumat, zda uvedená
vnitrostátní právní úprava může být případně odůvodněna na
základě článku 30 ES.
B – Právní analýza
1. Úvodní poznámky
54. Pokud vnitrostátní opatření spadá
jak pod volný pohyb zboží, tak i pod volný pohyb služeb, Soudní dvůr jej
přezkoumá v zásadě pouze z hlediska jedné z těchto dvou základních
svobod, pokud se ukáže, že jedna z uvedených svobod je zcela druhotná ve
vztahu k druhé a může do ní být zahrnuta(14) .
55.
Maďarská vláda tvrdí, že uvádění kontaktních čoček na trh, jak to
Soudní dvůr uvedl ve věci LPO(15), není jako ostatní obchodní činnosti
a nemůže být pojímána nezávisle na zdravotnických službách, které
jsou poskytnuty v okamžiku, kdy k němu dochází. Z rozsudku Dollond
a Aitchison(16) ostatně usuzuje, že Soudní dvůr již připustil
neoddělitelnost služeb týkajících se kontaktních čoček od jejich
uvádění na trh.
56. Jsem však přesvědčen, že tyto dvě
činnosti, tedy jednak prodej kontaktních čoček a jednak konzultace, které
z něj vyplývají, jsou zcela oddělitelné.
57. Použití
výše uvedeného rozsudku Dollond a Aitchison se mi nezdá relevantní
z důvodu velmi rozdílné povahy otázky, kterou Soudní dvůr musel posoudit
v uvedené věci, ve srovnání s tím, čím se zabýváme nyní.
V uvedeném rozsudku byl totiž Soudní dvůr vyzván, aby se vyjádřil
k podmínkám výpočtu daně z přidané hodnoty za službu poskytnutou
podnikem Společenství, která spočívala v dodání kontaktních čoček
a služeb, kterými bylo vyšetření zraku. Soudní dvůr nebyl požádán
o to, aby se vyjádřil k tomu, zda je nutné tyto dvě činnosti systematicky
chápat společně. Na rozdíl od toho, co tvrdí maďarská vláda, Soudní
dvůr tedy není do budoucna vázán, pokud jde o neoddělitelnost uvedených
činností, která byla dána v kontextu uvedeného rozsudku.
58.
Krom toho byla na jednání maďarská vláda vyzvána k upřesnění
podmínek, ze nichž je zdravotnická péče – za kterou uvedené vláda
uvádění kontaktních čoček na trh považuje – zpravidla poskytována.
Přitom i když je nesporné, že je před prodejem nutné získat lékařský
předpis, ostatní léčebná péče není nutně spojena s prodejem
a lékařský protokol, který jej případně doprovází, se velmi liší
podle stádií prodeje, která připadají v úvahu.
59.
Připustíme-li oddělení těchto činností, poměrně jasně se ukazuje, že
slučitelnost vyhlášky 7/2004 s právem Unie musí být posouzena s ohledem
na ustanovení smlouvy o volném pohybu. Nezdálo se ostatně, že by
maďarská vláda zpochybňovala existenci omezení prodeje kontaktních čoček
pacientům(17) . Krom toho je třeba uvést, že v případech, kdy Soudní
dvůr posuzoval slučitelnost opatření zakazujícího prodej videozáznamů
zásilkovým způsobem(18), nebo ještě blíže naší věci prodej léků
prostřednictvím internetu(19), vzal za základ volný pohyb zboží.
2.
K existenci opatření rovnocennému množstevnímu omezení dovozu
60. Otázkou je, zda zákaz prodeje kontaktních čoček, který vyplývá
z dotčené vnitrostátní právní úpravy v původním řízení, je
v rozporu s článkem 28 ES.
61. Vyhláška 7/2004 nestanoví
podmínky, které musí kontaktní čočky splňovat(20), ale pouze uvádí, že
prodej se musí uskutečnit ve specializovaném obchodě za dodržení pravidel
týkajících se minimální plochy a kvalifikovaného personálu nebo
případně dodání do místa bydliště za účelem jejich vyzkoušení nebo
zvyknutí si na ně, avšak v žádném případě nikoliv prostřednictvím
internetu. Upravuje tedy podrobně zvláštní podmínky prodeje tohoto typu
zboží. 62. Podle formulace v rozsudku Keck a Mithouard(21) „není
způsobilé narušit přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně
obchod mezi členskými státy […] použití vnitrostátních právních
předpisů, které omezují či zakazují některé způsoby prodeje, na
výrobky z jiných členských států, pokud jsou tyto předpisy použitelné
na všechny dotčené subjekty provozující svou činnost na vnitrostátním
území a pokud postihují stejným způsobem, právně i fakticky, uvádění
tuzemských výrobků i výrobků pocházejících z jiných členských
států na trh“. Pouze za těchto podmínek může být vnitrostátní
opatření přípustné podle článku 28 ES.
63. Pokud jde
o první podmínku, je nepochybné, že se dotčené vnitrostátní opatření
skutečně použije na všechny dotčené hospodářské subjekty
vykonávající svou činnost na maďarském území, neboť každý z těchto
hospodářských subjektů, který si přeje působit na maďarském trhu
s kontaktními čočkami, musí splnit požadavky vyhlášky 7/2004.
64. Naproti tomu se mi zdá, že podmínky vyžadované maďarským právem
pro uvádění kontaktních čoček na trh více zatěžují uvádění na trh
výrobků, které pocházejí z jiných členských států. 65. Nic jistě
nezakazuje hospodářským subjektům usazeným na území jiného členského
státu otevřít si specializovaný obchod odpovídající podmínkám
stanoveným vyhláškou 7/2004 s cílem uvádět na trh kontaktní čočky.
Avšak více omezující a obtížnější charakter takového obchodování je
zřejmý. Prodej prostřednictvím internetu má právě tu výhodu, že
nabízí hospodářským subjektům výkladní skříň, která přesahuje
hranice, aniž by hospodářský subjekt musel nést náklady a omezení
spojené s vlastnictvím „skutečného“ obchodu. Prodej online je
alternativní způsob prodeje k prodeji, jak ho tradičně chápeme,
a představuje další prostředek pro vnitrostátní hospodářské subjekty,
jak získat klientelu, která není geograficky omezena na populaci, která
obklopuje fyzický obchod.
66. Soudní dvůr již v této
souvislosti, když se jednalo o německý zákaz prodávat léky
prostřednictvím internetu, rozhodl, že „ takový zákaz, jako je zákaz,
který je předmětem věci v původním řízení, je mnohem nevýhodnější
pro lékárny umístěné mimo Německo než pro ty, které jsou umístěny na
německém území. Ve vztahu k lékárnám umístěným na německém území
lze stěží zpochybnit to, že zákaz je zbavuje doplňkového nebo
alternativního prostředku k dosažení německého trhu konečných
spotřebitelů léků, ale mají stále možnost prodávat léky ve svých
lékárnách. Naopak internet by představoval nejdůležitější prostředek
pro lékárny, které nejsou umístěny na německém území k dosažení
přímo tohoto trhu. Zákaz, který postihuje ve větší míře lékárny
umístěné mimo [národní] území, by mohl být takovým zákazem, jaký
výrobkům pocházejícím z jiných členských států ztíží přístup na
trh více než těm tuzemským“(22) . Zdá se tedy, že Soudní dvůr jasně
připustil, že zákaz prodeje prostřednictvím internetu určité kategorie
zboží je nevýhodnější pro hospodářské subjekty, které se nenacházejí
na národním území. Toto odůvodnění je podle mého názoru zcela
přenosné na věc, kterou se zabýváme, neboť maďarská právní úprava
vyžaduje nejen, aby se prodej kontaktních čoček prostřednictvím internetu
odehrával výlučně ve fyzickém obchodě, ale navíc, aby splňoval
požadavky kladené na plochu a kvalifikaci personálu.
Komentáře